Španělské flamenco i finské tango nabídl letošní ročník festivalu Folkové prázdniny, který v sobotu skončil v Náměšti nad Oslavou. I letos konkuroval zaběhnutějším venkovním festivalům komorní atmosférou a intimnějšími zážitky.
Na programu byly například písně z Moravy, které zazněly v podání několika sestav provázaných zpěvačkou a houslistkou Jitkou Šuranskou. Ta působí souběžně ve folkorních ansámblech i na poli vážné hudby. V jejím stylu, spojujícím staleté nepravidelné rytmy s elektronickými smyčkami, však nelze najít ani stopu akademismu.
V Náměšti Šuranská pokřtila své první sólové album Nězachoď slunečko s prvotřídními hosty spjatými s tradiční hudbou, včetně virtuozního hráče na citeru Michala Müllera, mandolinisty Jiřího Plocka a mezinárodního Pacora Tria.
Neméně poutavý byl koncert Šuranské ve spontánně vytvořené trojici MDŽ, což v tomto případě znamená Muzikantky dámy ženy.
Byť by si někdo mohl spojení těchto tří osobností vysvětlit jako variaci na úspěšný model Tří tenorů, MDŽ akcentovalo charakterové odlišnosti. Mandolinistka Lucie Redlová své písně kořenila jemným humorem, zatímco Beata Bocek se ukázala jako osudová kosmopolitní muzikantka mnoha tváří.
Sam Lee málem zapustil kořeny
Během přestavby hlavního pódia v Náměšti se pravidelně koncertuje v sousedním stanu, ten však zdaleka není pouhou výplní. O jeden z nejzdařilejších koncertů se tu zasloužilo Pacora Trio s hosty, tentokrát v čistě mužské sestavě.
Se zatajeným dechem je sledovali místní diváci i zahraniční účinkující – včetně Johanny Juholy, nepřehlédnutelné akordeonistky a ikony finského tanga.
Zvláště fascinující pak byly zvukové gejzíry moldavského cimbálisty Marcela Comendanta či ornamenty slovenského mága Stano Palúcha, který zní jako chodící encyklopedie regionálních houslových stylů.
Zatímco jiné festivaly nabídku maximálně zahušťují, aby se vešly do hranic vymezených víkendem, Folkové prázdniny program rozprostírají do celého týdne. Diváci tak mají čas vychutnat koncerty do poslední kapky bez rizika, že zmeškají dalšího umělce.
A relaxované prázdninové tempo se přenáší i na účinkující. Sam Lee, nejnovější objev mezi anglickými folkaři, letos v létě objel snad celou Evropu včetně Colours of Ostrava. Pauzu mezi dvěma posledními koncerty turné strávil právě v Náměšti.
"Jsem tu už čtvrtý den. Za posledních pět let se mi nepodařilo strávit tolik času na jednom místě, možná u vás zapustím kořeny," řekl Lee.
Náměšťská pohoda
K náměšťské "pohodě" přispívá i promyšlená vnitřní struktura akce. O každého ze zahraničních umělců se stará patřičně jazykově vybavená členka či člen týmu, kteří pro festival pracují bez honoráře. Ve volném čase provázejí umělce lokálními atrakcemi včetně židovských památek v Třebíči, pivovaru či přehrady v Dalešicích.
"Ten koncept se vyvinul přirozeně a rozvíjí se, protože zahraničních hostů přibývá. Dobrovolníci se hlásí v hojném počtu, o umělce se dokonce přetahují," tvrdí ředitel festivalu Michal Schmidt.
Jeho program má světovou úroveň a řadu umělců si vyměňuje se spřízněnou akcí v Kremži na Dunaji na opačné straně rakouské hranice. Tam se z Náměště letos přesunula skupina Canzoniere Grecanico Salentino, zaměřená na předkřesťanské jihoitalské rituály pizzica. Její další zastávkou je anglický Womad, festival založený Peterem Gabrielem.
Podobně jako v Gabrielových projektech dochází i na Folkových prázdninách k dobře připraveným mezinárodním setkáním. Obnovují se tu staré kontakty a navazují nové. Slovenský Pressburger Klezmer Band například letos vystoupil s Lorinem Sklambergem, zpěvákem slavných Klezmatics, elitní anglická folkařka Eliza Carthy zase zpívala se svým americkým kolegou Timem Eriksenem. Oba jsou přitom náměšťskému publiku dobře známí z dřívějších samostatných koncertů.
| < Předchozí | Další > |
|---|
