 © Honza Průša, musicserver.cz |
Sigur Rós
Nijak dramaticky je neposlouchám. Pár tejdnů kolem vydání desky a ke starejm věcem se moc nevracím. Naživo jsem je viděl poprvé. A i když jsem se zezačátku v pitu trápil, fotit se moc dobře nedalo, brzy bylo vše zapomenuto a já stál jak opařený v publiku a vychutnával si ty překrásné gradace a svíjel se při nich svými neumělými tanečními kreacemi.
 © Honza Průša, musicserver.cz |
Kittchen
Kittchen vždycky překvapí. K nádhernejm a vtipnejm projekcím, který už jsem znal přidal živý bicí, kterejch jsem se trochu bál. U PČV mi třeba živej bubeník nesed, ale tady to fungovalo. Energie jak kráva, telepatie mezi Kittchenem a Tomášem Neuwerthem. Krásnej prostor Full Moon Stage, plakáty Jaromíra 99. Bouřka se blíží, pod Prahou, zbejvá se neposrat. Krásnej podepsanej plakát. Tak.
 © Honza Průša, musicserver.cz |
Umakart
Čím jsem starší, tím víc rozumím Jaromírovi 99. A je jedno jestli s Bombers, Priessnitz nebo Umakart. Na Colours byli pánové v skvělý náladě, navíc jejich paneláky doprostřed industriálního prostoru zapadly perfektně. A ten zvuk! Koncert mne zasáh tak, že jsem pak nešel na Výběr (a že jsem se těšil!), aby to ve mně všechno zůstalo aspoň přes noc.
 © Honza Průša, musicserver.cz |
Wanastowi Vjecy
Poslední desku sice pořád nemám vůbec rád (kromě dvou písniček), ale nevadí. Robert Kodym má prostě charisma a i kdyby zpíval blbý písničky a mluvil ještě víc než mluví, stejně mě má omotanýho kolem prstu. Stačí vylízt na pódium a spustit. Krásný světla, z půlky dobrej setlist, výbornej Varťák - hned bych šel zas. Jen mne fakt mrzelo, že jsem musel oželet Zrní.
 © Honza Průša, musicserver.cz |
Květy
V netradiční sestavě a ještě s podporou kapely Botanica zkoušící na vedlejší stagei šlo o nezvyklý floristický zážitek. Navíc na rozpáleném popoledním slunci. Martin Kyšperský byl zábevnej, Beata Bocek krásně zpívala, Pasáček ovcí správně rychlej (pomalej). Budu muset zas někdy zajít na regulerní koncert.
 © Honza Průša, musicserver.cz |
Kieslowski
Stejně krásná scéna jako Kittchen (a taky jako My Name Is Ann - taky moc dobří), pohoda, příjemný posezení pro unavený pocestný. A k tomu ty emočně vypjaté a křišťálově čisté písničky. Navíc strašně vnímavý publikum. Byla to taková příjemná zastávka v ulítaném čtyřdenním maratonu. Na chvilku se mohlo vypnout, zapomenout na čas. Uvilnit se. A ponořit se do těch správnejch vln.
 © Honza Průša, musicserver.cz |
Lucie Redlová
Před rokem se trápila sama na indies scéně, kde jí vypadával zesilovač. Teď dorazila i s kapelou a já si moh vychutnat ty skvělý písničky z Křižovatky, hlavně pak Na Lhotách. Zase bych rád zašel na nějakej koncert v Praze, ale mám pocit, že tu v poslední době vlastně vůbec nehráli.
 © Honza Průša, musicserver.cz |
Damien Rice
Na jeho pražskej konceret jsem měl fotopas, ale zapomněl jsem přijít. Tady už ne a dobře jsem udělal. Jednak je strašně vtipnej (viz. scénka s vínem), druhak je přesně ten typ písničkáře, kterýmu stačí kytara (klavír) a jeho charisma. Nepotřebuje světla, velký efekty, nebo cokoliv jinýho. Moc hezkej koncert, ale taky bych si k němu radši sednul.
 © Honza Průša, musicserver.cz |
The xx
Oni jsou tak divní. Tajemní, odtažití a zádumčiví. Ale uměj se i usmát (jednou jsem tak Romy zachytil), takže si úplně nejsem jistej co vše je image a hra a co pravda. I tak ale silnej koncert a ta síla a emoční energie srovnatelná se Sigur Rós.
 © Honza Průša, musicserver.cz |
Jamie Cullum
Milej spratek. Charisma jak kráva a velký efektní gesta, chování. Navíc je chytrej (Baník pičo) a ví jak na lidi. Geniální showbusiness spojenej s velmi dobrou muzikou, pop se potkává s něčím větším (je něco většího než pop ?!) a člověk neřeší, že je to komerce na entou, protože se mu to prostě líbí. Skvělý finále skvělejch Colours.
 © Honza Průša, musicserver.cz |
Sunflower Caravan
Utek jsem z Tatabojs (taky skvělí, ale už jsem je viděl mockrát) a sklončil jsem na SC. Škoda že tyhle kapely hrály proti sobě, protože tu byla zřejmě podobná cílovka. Andy je skvělej šoumen, kapele to výborně hraje a energie tu zas tekly kýble. Možná vany.
 © Honza Průša, musicserver.cz |
The Bots
Dva malí kluci, co si na nic nehrajou a perou to tam pěkně přímočaře. Sice s řadou chyb, občas zapomenutej text, ale komu by to mohlo vadit. Obrovská energie garáže, špinavý, zasmrádlý, ale strašně poctivě vystavený. Doufám, že se nezkazej a budou dál fungovat na stejný vlně, pak je budoucnost jejich.