A je to.
Poslední zvučení, poslední zpěvy, poslední ladění...Zároveň první poslech skoro již hotových písní, první pocity radosti...
Hodili jsme Steva na letiště a večer doma posloucháme poslední desku U2 a já přemýšlím, jak to musí být těžké dělat dvacátou šestou (nebo padesátou třetí, to je fuk) desku tak, aby nezněla stejně jako ty předchozí a zároveň ne moc jinak... a jakou mám výhodu, že já dělám teprve tu PRVNÍ, která bude, když nic jiného, prostě nová...a doufejme, že ani ne POSLEDNÍ...
Fly slowly, Steve!

Dnes opět milá návštěva - zpěvačka Šantré Inka Tognerová, mi nazpívala krásné sbory - díky Inko!
Večer se ze mně pod dohledem Milana C. (aspoň na chvíli) stala rockerka, vymyslela jsem do Jarní řeky svůj první POŘÁDNÝ (říkal Milan!) riff na elektrickou kytaru. Bušili jsme do toho do čtyř do rána, tak z toho něco musí být! 
Zážitek dne: nadskakování půl metru nad sedačku při řádění na dětských houpačkách se Stevem :-)

Dnes jsme na to se Stevem byli sami, Milan (Cimfe) měl neodkladné záležitosti. Štěstí, že se tu pracuje ve stejném programu jako v Dublinu u Steva ve studiu (mají s bratrem své vlastní).
Vrhli jsme se na zpěvy a zvládli rovnou půlku. I Steve si střihl jeden český backing-vocal. V milostném duetu si se  mnou zazpíval také můj nejmilejší zástupce vydavatele Milan Kuchynka.
A večer jsme měli další milou návštěvu, Petra Ostrouchova, který nám nahrál spoustu krásných klavírů a nylonovych kytar.
Heslo dne: Nahraj to, smazat to můžeme vždycky!

Nevyspala. Ale to nevadí, umění je řehole.
Nahráli jsme kytaru do zbývajících písní, celkem osmi (!).
Večer se stavil do studia nějaký Pepíno pro nějakou opravenou věcičku. Ukázalo se, že má s sebou i klacek, a to ne jen tak nějaký, nýbrž bas-klacek (klacek=klarinet). Dle hesla "zuj mi boty, když už jsi tady" jsme se jej rozhodli využít, tedy toho jeho úžasného nástroje. A například z Beowulfa, ze začátku trochu Popelky mezi písničkami, se najednou vyklubala hotová věc! A té legrace, co jsme si s Pepínem užili - díky Pepino!!