Natáčení, den první
9. března 2009
Někdo by mohl říct, že když má člověk producenta a dobrého vydavatele, deska se nerodí v potu a krvi - ne ovšem, když dva dny před natáčením chytnete střevní chřipku! Si zkuste natáčet, když místo poslouchání nahraného musíte letět tam...onam...
První dojmy: Steve udělal v Dublinu kus práce, s kolegy z jeho kapely Rorym a Jonem natočili k většině písní baskytaru a bicí či perkuse a já se nestíhám divit! Přehráváme nyní moji akustickou kytaru, kterou jsme v Dublinu natočili jen nanečisto.
První dojmy: Steve udělal v Dublinu kus práce, s kolegy z jeho kapely Rorym a Jonem natočili k většině písní baskytaru a bicí či perkuse a já se nestíhám divit! Přehráváme nyní moji akustickou kytaru, kterou jsme v Dublinu natočili jen nanečisto.
Dnes jdu brzo spát a snad se dnes konečně vyspím!
Natáčení, den druhý
10. března 2009
Nevyspala. Ale to nevadí, umění je řehole.
Nahráli jsme kytaru do zbývajících písní, celkem osmi (!).
Večer se stavil do studia nějaký Pepíno pro nějakou opravenou věcičku. Ukázalo se, že má s sebou i klacek, a to ne jen tak nějaký, nýbrž bas-klacek (klacek=klarinet). Dle hesla "zuj mi boty, když už jsi tady" jsme se jej rozhodli využít, tedy toho jeho úžasného nástroje. A například z Beowulfa, ze začátku trochu Popelky mezi písničkami, se najednou vyklubala hotová věc! A té legrace, co jsme si s Pepínem užili - díky Pepino!!
Nahráli jsme kytaru do zbývajících písní, celkem osmi (!).
Večer se stavil do studia nějaký Pepíno pro nějakou opravenou věcičku. Ukázalo se, že má s sebou i klacek, a to ne jen tak nějaký, nýbrž bas-klacek (klacek=klarinet). Dle hesla "zuj mi boty, když už jsi tady" jsme se jej rozhodli využít, tedy toho jeho úžasného nástroje. A například z Beowulfa, ze začátku trochu Popelky mezi písničkami, se najednou vyklubala hotová věc! A té legrace, co jsme si s Pepínem užili - díky Pepino!!
Natáčení, den třetí
11. března 2009
Dnes jsme na to se Stevem byli sami, Milan (Cimfe) měl neodkladné záležitosti. Štěstí, že se tu pracuje ve stejném programu jako v Dublinu u Steva ve studiu (mají s bratrem své vlastní).
Vrhli jsme se na zpěvy a zvládli rovnou půlku. I Steve si střihl jeden český backing-vocal. V milostném duetu si se mnou zazpíval také můj nejmilejší zástupce vydavatele Milan Kuchynka.
A večer jsme měli další milou návštěvu, Petra Ostrouchova, který nám nahrál spoustu krásných klavírů a nylonovych kytar.
Vrhli jsme se na zpěvy a zvládli rovnou půlku. I Steve si střihl jeden český backing-vocal. V milostném duetu si se mnou zazpíval také můj nejmilejší zástupce vydavatele Milan Kuchynka.
A večer jsme měli další milou návštěvu, Petra Ostrouchova, který nám nahrál spoustu krásných klavírů a nylonovych kytar.
Heslo dne: Nahraj to, smazat to můžeme vždycky!
Natáčení, den čtvrtý
12. března 2009
Dnes opět milá návštěva - zpěvačka Šantré Inka Tognerová, mi nazpívala krásné sbory - díky Inko!
Večer se ze mně pod dohledem Milana C. (aspoň na chvíli) stala rockerka, vymyslela jsem do Jarní řeky svůj první POŘÁDNÝ (říkal Milan!) riff na elektrickou kytaru. Bušili jsme do toho do čtyř do rána, tak z toho něco musí být!
Zážitek dne: nadskakování půl metru nad sedačku při řádění na dětských houpačkách se Stevem :-)
Večer se ze mně pod dohledem Milana C. (aspoň na chvíli) stala rockerka, vymyslela jsem do Jarní řeky svůj první POŘÁDNÝ (říkal Milan!) riff na elektrickou kytaru. Bušili jsme do toho do čtyř do rána, tak z toho něco musí být!
Zážitek dne: nadskakování půl metru nad sedačku při řádění na dětských houpačkách se Stevem :-)
Natáčení, den poslední
13. března 2009
A je to.
Poslední zvučení, poslední zpěvy, poslední ladění...Zároveň první poslech skoro již hotových písní, první pocity radosti...
Hodili jsme Steva na letiště a večer doma posloucháme poslední desku U2 a já přemýšlím, jak to musí být těžké dělat dvacátou šestou (nebo padesátou třetí, to je fuk) desku tak, aby nezněla stejně jako ty předchozí a zároveň ne moc jinak... a jakou mám výhodu, že já dělám teprve tu PRVNÍ, která bude, když nic jiného, prostě nová...a doufejme, že ani ne POSLEDNÍ...
Fly slowly, Steve!
Poslední zvučení, poslední zpěvy, poslední ladění...Zároveň první poslech skoro již hotových písní, první pocity radosti...
Hodili jsme Steva na letiště a večer doma posloucháme poslední desku U2 a já přemýšlím, jak to musí být těžké dělat dvacátou šestou (nebo padesátou třetí, to je fuk) desku tak, aby nezněla stejně jako ty předchozí a zároveň ne moc jinak... a jakou mám výhodu, že já dělám teprve tu PRVNÍ, která bude, když nic jiného, prostě nová...a doufejme, že ani ne POSLEDNÍ...
Fly slowly, Steve!